Kdyby vám v roce 1997 někdo řekl, že z osmiletýho spratka z Colorada bude jedna z nejdůležitějších postav v dějinách televizní animace, doporučili byste mu doktora. A měli byste pravdu. On by ji měl ale taky.
Eric Theodore Cartman – nebo, jak mu tady budeme říkat, ten tlustý chlapec – je motor celýho South Parku. Než se ohradí: jasně, já vím, není tlustej, má jenom těžký kosti a je svalnatej. Dobrý, svalnatej hochu. Vyrůstá sám s matkou v městečku, kde se o něj nikdo pořádně nestará, a z týhle díry si vypěstoval osobnost, která je něco mezi malým diktátorem a pětiletým dítětem v supermarketu. Chce autoritu, kterou mu nikdo nedal, tak si ji vynucuje sám – „Respektuj mou autoritu!“ není hláška, to je jeho životní program. A funguje mu to děsivě často.
To, co Cartmana odlišuje od běžnýho seriálovýho grázla, je, že on to dotáhne. Ostatní postavy mají nápady, on má plány. Chce zlikvidovat Židy, tak si založí vlastní rádio. Chce peníze, tak si vymyslí křesťanskou kapelu. Chce mít kámoše, tak ho unese. A když ho v páté sérii podvede starší kluk Scott Tenorman o šestnáct dolarů, nestačí mu pomsta – namele Scottovi rodiče do chili, nechá ho to sníst a pak brečí štěstím.
Tohle není postava, která občas přestřelí. Tohle je postava, u který si celou dobu říkáte, kde je ta hranice, a South Park vám pokaždý ukáže, že žádná není.
A pak přijde rok 2010 a dvoudíl 200/201, kde se po čtrnácti letech dozvíme, kdo je Cartmanův skutečnej otec. Celý městečko mu lhalo, že jeho máma je hermafrodit a je mu tedy matkou i otcem zároveň. Pravda je jiná: jeho táta byl Jack Tenorman, hráč Denver Broncos. Ten samej Jack Tenorman, kterýho Cartman o devět let dřív rozemlel do chili a nakrmil jím svýho nevlastního bratra.
Cartman se v tu chvíli nerozbrečí kvůli tomu, že zabil vlastního otce. Rozbrečí se proto, že je napůl zrzek. (Ale zas na druhou stranu — je napůl Broncos, a to je cool.)
Ve 29. sérii, tedy v tý, co se z South Parku stala Jižní Amerika, dostane Cartman elektrokolo třídy 3 za dva tisíce dolarů – protože vybrečel matce, že mu ve škole říkají „buclík muclík“ – a rozjede se po městě s tím, že mu teď všichni musí vyhulit péro. Když se to zvrtne, dá si přes hlavu kuklu, jde do televize jako anonymní vůdce gangu s přezdívkou El Gordo a stěžuje si reportérce, že ho Kyle nerespektuje.
Skoro třicet let a pořád stejný dítě. To je celej Cartman: nevyvíjí se, jenom dostává lepší nářadí.
